Dopady vlivu zvěře na lesní ekosystémy: Komplexní pohled a možnosti řešení

Podrobnosti

Zveřejněno: 24.květen 2022

Zobrazeno: 2481

Spárkatá zvěř svým potravním chováním zásadně ovlivňuje dynamiku lesních ekosystémů. Škody, způsobené okusem, ohryzem a loupáním podstatně ovlivňují druhou skladbu lesních porostů, mohou negativně působit na jejich stabilitu a způsobují následné ekonomické ztráty sníženým přírůstem a poklesem kvality dřevní hmoty. Pomocí současného způsobu mysliveckého hospodaření se však na většině území České republiky stále nedaří docílit dlouhodobé snižování početnosti hlavních druhů spárkaté zvěře. Tématice poškozování lesních porostů se věnoval seminář organizovaný Českou lesnickou společností, který se uskutečnil 19. května v Plzni.

Jak již název semináře napovídá, téma bylo zaměřeno na široké spektrum problematiky škod působených zvěří v lesních porostech, která je mnohdy bagatelizována. Cílem pořádaného semináře proto bylo zhodnotit nové poznatky z oblasti dopadů vlivu zvěře na lesní ekosystémy a poukázat na možné metodické nástroje nápravy tohoto stavu. První, přednášková část semináře, proběhla v budově Krajského úřadu Plzeňského kraje. Účastníky na semináři přivítal Ing. Stanislav Polák, vedoucí oddělení lesnictví a myslivosti, který na úvod zhodnotil myslivecké hospodaření v Plzeňském kraji. V úvodní řeči konstatoval stále přetrvávající problematiku jelena siky, kterého se zde loví téměř polovina veškerých úlovků z celé republiky. Poté již následovaly jednotlivé příspěvky.

Jako první přednášející vystoupil Zdeněk Vacek, jehož přednáška byla zaměřena na problematiku poškozování přirozené obnovy lesa okusem a bylo v ní hodnoceno celkem 61 zkusných ploch, které jsou umístěny napříč celou republikou. Na základě srovnání jednotlivých dřevin byl zjištěn zcela likvidační okus jedle bělokoré a javoru klenu, který se pohybuje v rozmezí 84,0–87,1 % jedinců ročně v závislosti na stanovišti. Naopak nejnižší škody okusem byly zjištěny u smrku ztepilého (24,1 %) a modřínu opadavého (34,8 %). Nejvyšší škody jsou pak způsobovány na okraji porostů. Z výsledků tak vyplývá, že významným limitujícím faktorem zdárného vývoje obnovy a jejího druhového složení je vysoká zvěř, zejména pak terminální okus, který na některých TVP dosahoval až 97 % všech jedinců přirozené obnovy, což znemožňuje pěstování druhově pestrých a strukturovaných porostů, odolných vůči klimatické změně.

Ve druhém příspěvku byl Janem Cukorem zhodnocen vliv loupání a ohryzu na růst a produkci jehličnatých porostů. Dopady tohoto poškození se liší jak dle druhu spárkaté zvěře, která škody působí, tak zejména dle dřeviny, která je poškozována. Obvodové poškození kůry má zásadní vliv zejména na produkci a šíření kmenových hnilob v kmenech smrku ztepilého. Naproti tomu borovice lesní prokázala značnou rezistenci vůči tomuto druhu poškození, a to jak z hlediska dopadů na produkci, tak z hlediska vertikálního šíření kmenových hnilob. Na základě těchto zjištění lze pěstování borovice lesní doporučit v místech s lokálně zvýšenou početností spárkaté zvěře (s ohledem na stanovištní podmínky). Předpokladem pro odrůstání porostů je však nejprve jejich zajištění, které je v oblastech, zatížených extrémní početností jelena siky prakticky nemožné.

Třetí přednášku přednesl prof. Stanislav Vacek, který shrnul poznatky vlivu zvěře na bylinné patro v lesních porostech. Vliv zvěře na bylinnou vegetaci byl studován v od nejnižších až po nejvyšší polohy v lesních ekosystémech. Bylinná vegetace byla studována na sérii srovnávacích ploch 5 × 5 m, a to vždy jedna plocha oplocená a jedna neoplocena poblíž sebe ve srovnatelných stanovištních a porostních poměrech. U jednotlivých druhů bylinného a mechového patra byla odhadnuta jejich pokryvnost v % a stupeň poškození. Z výsledků vyplývá, že vlivem zvěře dochází především k výraznému snížení pokryvnosti i výšky bylinného patra. Potravní chování zvěře značně zjednodušuje vertikální strukturu bylinného patra a navyšuje podíl holé půdy a stařiny na úkor bylinného patra včetně snížení druhové bohatosti bylinného patra.

Přednášku, zaměřenou na aktivní management srnčí zvěře prezentoval Zdeněk Macháček, ředitel Školního lesního podniku ČZU v Praze. Na začátku přednášky zaznělo obecné konstatování o snižování početních stavů zvěře, které je v České republice dlouhodobě neúspěšné a u myslivecké odborné veřejnosti velmi nepopulární. Jako protiklad tomuto faktu byly prezentovány možnosti aktivního řízení populací srnčí zvěře, které je postaveno na biologii zvěře, využívá preference klidu a prostředí a vede k velmi intenzivnímu mysliveckému hospodaření, přičemž nejsou poškozovány zájmy vlastníka pozemků, ba naopak. Aktivní management musí být provozován v souladu s požadavky vlastníků pozemků a musí s nimi být dobře komunikován, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování zemědělských či lesních kultur. Aktivní management pracuje s hustotou populací zvěře, která je přírodě blízká. Kalamitní holiny, které v současné době pokrývají významnou část naší krajiny, jsou pro vznik škod zvěří velice náchylné. Zvěř v nich nachází úkryt a dostatek pastvy. Individuální lov v kalamitních holinách je téměř nemožný, proto zde aktivní management účinně pracuje s naháňkou se slíděním, při které je lovena také srnčí zvěř.

Poslední přednášku přednesl Jaroslav Červenka z Národního parku Šumava. Příspěvek byl zaměřen na zhodnocení okusu jedinců zmlazení lesních dřevin spárkatou zvěří, která má zásadní vliv na složení a strukturu lesů. Výsledky z roku 2021 udávají průměrný okus terminálního vrcholu pro celé území NP Šumava celkem 12,2 %. Nejvíce poškozovanými dřevinami byly javor klen 55 %, jeřáb ptačí 50,8 %, ostatní listnáče 35 %, jedle bělokorá 30,9 % a buk lesní 30,8 %. Terminál smrku byl poškozován minimálně (3,3 %). Poškození se výrazně liší mezi jednotlivými lesními hospodářskými celky a pohybuje se od 5,5 % v oblasti Prášil až po 20,5 % v oblasti České Žleby a je závislé nejenom na lovu zvěře, ale také na přítomnosti vlka v daných oblastech.

Součástí semináře byla také terénní exkurze na majetcích státního podniku LČR, konkrétně na lesních správách Přeštice a Plasy, kde se nachází početná populace jelena siky. V případě lesní správy Přeštice byla ukázka zaměřena na poškozování starších porostů, které v místech s extrémní početností jelena siky prakticky nikdy neodrostou vlivu zvěře. Agresivní chování tohoto introdukovaného druhu jelena se projevuje opakovaným poškozováním kůry stromů parožím. Takto jsou poškozovány i mýtní porosty, zejména smrk ztepilý a douglaska tisolistá. Silně poškození jedinci následně usychají, porosty jsou více otevřené, a tudíž i značně náchylné vůči dalším negativním vlivům jako jsou hmyzí škůdci nebo klimatické výkyvy. Druhá část terénní exkurze byla zaměřena na ukázku možnosti pěstování lesa podrostním způsobem v borových porostech na Manětínsku (polesí Špankov). I přes relativně vysoké stavy spárkaté zvěře je zde možné za postupného prosvětlování mateřských porostů z velké části pěstovat lesní porosty bez umělé výsadby. To umožňuje zejména rozsáhlé území lesních porostů, kde není tlak zvěře tolik koncentrován, jako v oblasti sousedního Líšťanska.

V rámci semináře byl v závěru konstatován stále pokračující nárůst početnosti spárkaté zvěře, ke kterému na většině území České republiky dochází. Kolik takovýchto seminářů se bude ještě konat, než dojde k reálné změně stavu? Kdy si už konečně my myslivci přiznáme současný kritický stav, o kterém všichni víme a kdy se nám konečně podaří početnost hlavních druhů spárkaté zvěře reálně snižovat? Nebo to za nás bude muset udělat někdo jiný?

Seminář proběhl za podpory Ministerstva zemědělství a ve spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti a Fakultou lesnickou a dřevařskou ČZU v Praze. S jednotlivými příspěvky budou čtenáři časopisu Svět myslivosti postupně seznámeni v následujících výtiscích. Více ve fotogalerii ČLS.